Září 2012

O hře

26. září 2012 v 20:53
Tuto hru (nebo blog, nebo blogovou hru... no říkejte tomu jak chcete :D) jsem vytvořil ze zvědavosti, jestli to vůbec je možné a z myšlenky na něco nového, co ve světě blogů ještě nebylo.

Celá hra nemá účel dostat se jen na konec, ale projít všechny možnosti a zjistit pravou podstatu příběhu.

Na hře jsem pracoval zhruba týden, od prvotního návrhu až přes samotnou realizaci.

Chtěl jsem ji vytvořit co nejjednodušší, přehlednou a trochu vtipnou, né dlouhou, aby čtenáře příběh odradil, ale takovou, aby měl co možná nejvíce možností se rozhodnout. Hra je sice krátká, ale opět není vyloučeno, že se může rozšířit o další možnosti voleb.

Co se autora týče, je jím Kentaur team, neboli gamesis, neboli Zprávař z blogu zpravar.blog.cz.

Všem čtenářům děkuji za zahrání, snad se hra líbila (nebo bude líbit).
Toto je jediný článek, u kterého jsou povoleny komentáře.

Pomoc babičce

26. září 2012 v 20:33
Ať už jsi byl od narození galantní člověk, nebo se ti babičky zželelo, nabídl si jí pomoc.

Byla ráda, že se nemusí se svou otýpkou táhnout na zádech až k domovu.

Jak už to tak ve stáří bývá, babička špatně viděla i slyšela. Bylo obtížné s ní o něčem hovořit, proto jsi to po chvilce vzdal a jen mlčky jste pomalu šli k jejímu domečku.

...


...


Když jste konečně dorazili na místo, před babiččinu chaloupku, nestačil jsi se divit. Myslel jsi, že tě šálí zrak, ale přeci se ti to zdálo neuvěřitelné.
Stál tam před tebou, jak jsi si jej pamatoval... z dnešního rána. Ano, byl to ten srub, ke kterému jsi dorazil chvilku po probuzení v tom lese.

Oněmělý úžasem jsi si ani nevšiml, že se babička najednou někam vypařila. Byla totiž kouzelná a věděla, že pokud chceš zjistit pravdu, musíš se vrátit na místo, kde to všechno začalo.

Najednou jsi odněkud uslyšel zvuk koňských kopyt. Rychle jsi se podíval odkud zvuk vycházel, a mezi stromy jsi zahlédl nějakého člověka, jak uhání zlodějskou rychlostí na koni, se vzdechlinou obrovského medvěda přehozeného za zády na koni.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Nepovšimnutí babičky

26. září 2012 v 20:15
Starou vetchou stařenku jsi ignoroval a klidně prošel kolem.

Babička byla sice stará, ale nenáviděla lidi myslící jen na sebe. A protože byla znalá kouzel a čar, proklela tě do podoby ošklivého medvěda.

Ty jsi mezitím nic netušíc kráčel po cestičce dál.

Osud tomu asi zřejmě chtěl, že se před tebou objevil na koni pytlák a jakmile tě spatřil, vystřelil do tebe pěknou sádku kulek z brokovnice.

Zemřel jsi, pytlák tě přehodil za sebe na koně a uháněl pryč z lesa. Dusot koňských kopyt byl slyšet snad po celém lese.

Protože pytlákova maminka měla zrovna narozeniny, nechal z tvé kožešiny ušít huňatou deku, která pěkně hřála.

Konec hry.

Stařenka

26. září 2012 v 20:06
Vydal jsi se směrem doprava.

Jdeš po prašné cestičce a cestou stále dumáš nad tím, co se stalo.

Najednou před sebou vidíš starou babičku, jak se pomalu belhá s otýpkou roští přímo naproti tobě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Obcházení jezera

20. září 2012 v 23:04
Rozhodl jsi se jezírko obejít.

Tak tedy jdeš jdeš a najednou, kde se vzal, tu se vzal... močál.

Je všude kolem tebe. Co teď?

Pokusil jsi se opatrnými krůčky dostat zpět, ale najednou ti po jednom z kamenů sjela noha a ty močál tě začíná pomalu vtahovat.

Snažíš se kříčet, volat o pomoc, ale rybář je příliš daleko na to, aby k tobě stihl doběhnout a vytáhnout tě.

Je to pomalá smrt.

Konec hry.

Na lodičce

20. září 2012 v 23:00
Opatrně jsi nastoupil do lodičky a silným odkopnutím jsi se odrazil od břehu.

Po chvilce jsi skoro uprostřed jezírka, když tu náhle vidíš, že se do loďky dostává voda.

Nejspíš má někde díru.

Loďka nabírá stále víc a více vody.

V panice jsi se převrátil do vody a plaveš ke břehu.

Bohužel ti při cáknutí chrstla do očí voda a vůbec nemáš tušení, kam doplaveš.

Plaveš, plaveš, pořád plaveš...

...
...
...

...

...

...

..
.
.
..





.





.



.






.



.


.


Pomalu ti docházejí síly...


.



.




.





.




.




.





.


.




Už nemůžeš. Vyčerpán slepý a bez sil klesáš ke dnu.

Rybář, který byl neplavec, se na tebe celou dobu díval a nechápal, proč plaveš stále dokola.


Hra končí.

Odmítnutí pomoci

20. září 2012 v 22:51
Razantně jsi odmítl rybářovu pomoc a rozeběhl jsi se pryč.

Nahý utíkáš kolem jezírka a najednou jsi šlápl nohou do něčeho nechutně mazlavého.

Z nepozornosti jsi šlápl do močálu a ten tě pomalu stahuje hlouběji a hlouběji. Chceš volat o pomoc, ale nejde to, jsi tak promrzlý, že jen sýpeš.

Pomalu jsi utonul v močále.

Hra končí.

U rybářů doma

20. září 2012 v 22:44
"Podívej se, ženo, koho ti tu vedu." hlásil rybář už při procházení brankou dvora.

Rybářova žena vyšla ven a divila se, kde její muž k takovému úlovku přišel. Ještě víc se divila, když jí tvrdil, že připlaval sám.

"Ukaž, pojď sem ty jeden chudáčku malej, promrzlej, no tak pěkně tě tady zabalíme do dečky a už bude dobře." a odněkud vytáhla huňatou deku, zavinula tě do ní a posadila před veliká krbová kamna, která pěkně hřála.
Rybář zatím odešel, zřejmě zpět chytat ryby.

Když jsi rozmrznul a napil se několika doušky horkého čaje, všiml jsi si něčeho velmi zvláštního. Vše vypadalo tak staromódně, vybavení, podlaha, i ten hrníček byl něčím zvláštní. Nikde žádné elektrické světlo ani zásuvka. Nostalgie ti přímo sálala do obličeje a zahlcovala všechny smysly...

Ne, to nebyla nostalgie, ale huňatá medvědí deka, která se začala až moc zahřívat, jak jsi seděl před tím krbem.

"Tak co tě přivádí do našeho království cizinče?" zeptala se rybářova žena.

"Království? Jaké království? Kde to jsem?"

"No v království Karla čtvrtého přeci." trochu se pousmála.

Už mi to bylo jasné. Dostal jsem se do minulosti. Jsem ztracen v minulosti.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konec hry

Přeplavání jezírka

20. září 2012 v 22:30
Vysvlékl jsi se z oblečení a "na ostro" hupsnul do vody.

Nakonec jsi celý promrzlý dorazil na druhý břeh, ke křoví, vedle rybáře.

Nahý jsi postupně vylezl z vody, drkotajíc zuby, a šourajíc se na sluníčko, aby tě zahřálo.

"Kde máš chlape oblečení? Chceš mi tvrdit, že si v tý vodě plaval nahatej?"

Jenom jsi se trochu zaculil, protože máš hlasivky promrzlé tak, že ani nemůžeš mluvit.

"Ježišmarjá, holenku, dyť ty ještě onemocníš. Pojď se mnou, bydlím nedaleko, mám doma ženu, ta už se o tebe postará."

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Mrzutý rybář

20. září 2012 v 22:20
"Haló!" voláš na rybáře přes celoé jezero. Vypadá to, že spí...

"Hej vy tam! Vzbuďte se!" zkoušíš to znova.

Vtom bylo vidět, jak se postava rybáře pohnula.

Pak bylo vidět jak vstává ze židličky a hledí směrem přímo k tobě.

"Co tu sakra řveš? Plašíš mi ryby mezuláne jeden! Počkej až tě chytim" zněla rybářova odpověď.

Protože je ti jasné, že takový rozhovor by nikam nevedl, rozhodneš se...

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------